Historie SSH

Společnost pro starou hudbu byla založena roku 1982 jako složka České hudební společnosti. Hlavním iniciátorem jejího vzniku byl Miroslav Venhoda – hudebník, hudební pedagog, organizátor, zakladatel souboru Noví pěvci madrigalů (pozdější Pražští madrigalisté). Ve Společnosti kolem sebe Venhoda shromáždil skupinu spolupracovníků s vyhraněným zájmem o starou hudbu – hudebníky, hudební pedagogy a historiky, i zájemce o stavbu historických hudebních nástrojů. Organizoval semináře, kurzy, koncerty, výlety za hudbou, pořady o staré hudbě v tehdejším pražském Divadle hudby, pracovní setkání nad nově spartovanými skladbami a nahrávkami. V dobách “normalizace” se konala téměř konspirativní setkání s interprety a hudebními teoretiky ze západní ciziny, či konference, které by za normálních okolností měly připravovat státní instituce (např. o F. A. Šporkovi nebo k 200-letému výročí premiéry Mozartova Dona Giovanniho).

Za zvláštní zmínku stojí výstavy kopií historických hudebních nástrojů, které byly především důkazem schopnosti domácích výrobců poradit si v situaci, kdy většinou neměli k dispozici materiál, nářadí ani plány. Změnu přinesla teprve doba těsně před listopadem 1989 a první polovina 90. let, kdy se díky iniciativě Davida Freemana postupně konalo na šedesát kursů výroby kopií historických hudebních nástrojů, i kurzů interpretačních, vedených zkušenými lektory z Velké Británie a Nového Zélandu. V téže době zorganizovala pozdější lektorka valtických kursů, zpěvačka Poppy Holden, “Van Load of Instruments to Prague Project”. Tato “dodávka naložená nástroji pro Prahu” položila základy fondu půjčovních hudebních nástrojů a jejich plánů, hudebnin a CD – to vše z darů anglických hudebníků a výrobců. K projektu se posléze připojili také další zahraniční hudebníci a organizace (The American Viola da Gamba Society), kteří zapůjčili nástroje a darovali na zdejším trhu nedostupné gambové a loutnové struny. Vzdělávací kontext měly také čtyři ročníky Slavností staré hudby – vůbec prvního domácího festivalu, zaměřeného výhradně na historicky poučené provádění staré hudby, který se konal v Praze v letech 1991-1994; českoslovenští i cizí výrobci a nakladatelé tu dostali možnost předvést svou novou produkci na výstavách kopií historických hudebních nástrojů, hudebnin a CD. Od roku 2000 na Slavnosti staré hudby navázaly pražské Letní slavnosti staré hudby organizované Collegiem Marianem, které si postupně získávají vpravdě evropské renomé.

Tomu, že se podaří jako součást práce Společnosti staré hudby připravit i letní školu staré hudby, nevěřili zpočátku ani někteří členové jejího výboru. Vůbec první kursy zorganizoval Miroslav Venhoda roku 1985. Konaly se v Kroměříži a jejich frekventanti se pak pravidelně setkávali i během roku (Impulsy Kroměříže). Splnění svého snu se Miroslav Venhoda dočkal jen zčásti; práce Společnosti však pokračovala dál i po jeho smrti v roce 1987. Letní škola přesídlila roku 1989 do Valtic, kde přečkala konec komunistického režimu, stala se z ní škola mezinárodní, zdomácněla tam a dnes již tvoří nedílnou součástí valtického kulturního dění. Mezi početné lektory, kteří spolu s Miloslavem Venhodou a následně Jaroslavem Přikrylem vybudovali kroměřížskou, resp. valtickou letní školu, a pomohli tak na cestě za starou hudbou stovkám českých i zahraničních zájemců patří např. Thijs van Baarsel, Richard Boothby, Michael Brüssing, Daniel Deuter, Ulrike Engelke, Helmut Franke, Tamara Franzová, James Griffett, Nancy Hadden, Oswald Hebermehl, Poppy Holden, Irmtraud Hubatschek, Robert Hugo, Stanislav Juřica, Evžen Kindler, Jiří Kotouč, Isabel Kraft, Jan Krejčí, Eva Kröschlová, Catherine Mackintosh, Siegfried Pank, Jaroslav Přikryl, Marcin Bornus Szczycinski, Irena Troupová, Brian Wright, Dagmar Zárubová. Velkou zásluhu mají také lektoři dětských tříd – Bohumíra Cveklová, Eva Káčerková, Jiřina Rákosníková a Lubomír Novák. Celý projekt vždy pomáhá organizačně realizovat hrstka obětavých pracovníků, uplynulé ročníky by byly nemyslitelné bez práce Miloslavy Ruzhové, Václavy Cibulcové a Jaroslavy Křemenákové. Kromě každoroční podpory ze strany Ministerstva kultury ČR poskytovali významnou pomoc rozvoji valtických kursů po řadu let Britská rada, Rakouské kulturní forum, Česko-německý fond budoucnosti a zastupitelství a kulturní střediska dalších zemí (Nizozemsko, Itálie, Francie).

Mnozí mladí hudebníci využili po roce 1989 možnost studia na specializovaných školách v zahraničí, kde získávají cenné zkušenosti jako interpreti i pedagogové. Původní hrstka jednotlivců a souborů, které se u nás před rokem 1989 věnovaly starší hudbě, se během následujících dvaceti let rozrostla do téměř nepřehledné šíře. Čeští sólisté i soubory se výborně uplatňují doma i v zahraničí, spolupracují na mezinárodních projektech a nahrávají pro prestižní firmy. Hra na dobové nástroje dnes představuje výzvu i pro hudebníky, kteří nemají v úmyslu věnovat se jí systematicky, ale kteří ji využívají k lepšímu porozumění starší hudební literatuře.

Po roce 1989 mohla Společnost pro starou hudbu přenechat většinu svých původních aktivit jiným organizacím; významnou roli na poli uplatňování nejmodernějších metod hudebního vzdělávání dětí, mládeže i dospělých v oboru starší hudby však bude za pomoci špičkových domácích i zahraničních lektorů bezpochyby hrát ještě dlouhá léta.